Bezkontaktní Proximity karty – ve většině případů jsou určeny pro využití v systémech kontroly vstupu (přístupu). Zvláštností těchto karet jsou vestavěné mikročipy, které nemají žádný kontakt na povrchu karty. Tyto karty jsou nositeli unikátního elektronického kódu, umožňujícího identifikovat vlastníka. Přitom nevyžadují napájecí zdroj a budou pracovat i v případě, že povrch karty je úplně znečištěn, nebo je karta dokonce poškozena. Přesto však u bezkontaktních Proximity karet neexistuje možnost záznamu do paměti, čímž se odlišují od Smart-karet.
Bezkontaktní Smart-karty – jsou ve světě široce využívané pro nejrůznější účely, převážně tam, kde je vyžadována spolehlivá a rychlá obsluha držitelů karet. Bezkontaktní Smart-karty mají vestavěný mikročip s možností záznamu informací na tento čip, mohou se lišit rozsahem paměti a množstvím sektorů paměti. Výměna informací u tohoto typu karet probíhá bez mechanického kontaktu s odečítacím zařízením, což umožňuje významně prodloužit životnost karty a spolehlivost ochrany na ní zaznamenaných informací.
Kontaktní Smart-karty jsou nejrozšířenější na celém světě. Smart-karta je moderní prostředek pro chráněné uchovávání různých informací: číselných certifikátů, peněžních bilancí, hesel, osobních údajů (obsažených v občanském průkazu) a libovolných jiných informací. Základní předností kontaktních Smart-karet je dostatečně velký rozsah paměti při nízké ceně v porovnání s bezkontaktními Smart-kartami.
Plastové nálepky – jsou určeny k použití spolu s plastovými Proximity a Smart-kartami. Jsou to karty se dvěma vrstvami, z nichž vrchní je plast a spodní kartonová podložka. Vyobrazení se tiskne na vrchní plastové vrstvě, poté se ručně oddělí kartonová podložka a plastová vrstva se nalepí na základní plastovou kartu. Tento způsob umožňuje šetřit finanční náklady vzhledem k tomu, že cena plastové nálepky je řádově nižší než cena plastových karet Proximity- vstup i Smart-karet.
Čisté karty – jsou bílé plastové karty pro využití v tiskárnách plastových karet, neobsahující elektronické čipy, mají standardní rozměry ((ISO standard): 85,59 x 53,97 mm) a vlastnosti plastových karet. Materiály, konstrukční provedení a technologie vyhotovení karet se určují jejich budoucím využitím, přitom se zvažuje úroveň opotřebení, kterému bude karta vystavena v průběhu její exploatace, dále předpokládaná doba životnosti a požadovaná personalizace karty. Pro výrobu karet jsou používány následující materiály: PVC, PET, ABS, PC, syntetický papír nebo kartón. Je možné rovněž použít ABS a biologicky degradovatelné plastické hmoty. Pro výrobu tenkých plastových karet je vhodná osnova PET. Nejrozšířenějším materiálem pro výrobu karet je PVC. Tento materiál je ideální pro zhotovení karet a odpovídá též mezinárodním standardům na utilizaci surovin. Je to materiál s dlouhou životností, má vynikající mechanické vlastnosti.
Visačky jsou potřebné pro komfort při zacházení a prodloužení životnosti vizitek, propustek a plastových karet. Většinou se používají při nošení osobních karet v kancelářích, obchodech, ve firmách a na výstavách. Zajišťují též doplňkovou ochranu vyobrazení na plastových kartách proti otěru. Rozeznáváme dva druhy formátů: horizontální a vertikální formát. Nejrozšířenějším a nejúspornějším způsobem jejich upevňování jsou klipsy. Klipsy jsou nejrůznější. Většinou se používají tradiční s obyčejným kovovým „krokodýlkem“ nebo se svorkou. „Krokodýlek“ může mít průzračný nebo matový řemínek, který je někdy doplněn spínacím špendlíkem. Klipsy se připevňují pomocí řemínku přes otvor ve visačce. Široký výběr klipsu a řemínků se svorkami umožňují vhodně upevnit vizitku či plastovou kartu bezprostředně na oděv.
Čárový kód je prostředek pro automatizovaný sběr dat. Je tvořen černotiskem vytištěnými pruhy (v některých novějších verzích kódu mozaikou) definované šířky, umožňující přečtení pomocí technic-kých prostředků - čteček (pro jednorozměrné kódy) či skenerů (pro jedno- i dvourozměrné kódy). Patent na čárový kód byl poprvé udělen v roce 1949. Podle způsobu, jakým se konkrétní znak kóduje do skupiny pruhů, se kódy dělí do skupin. Nejpoužívanější skupiny kódů jsou: Code 2/5 (poprvé použit v roce 1968), Inter-leaved 2 of 5; Codabar (1972), UPC (1973), Code 3/9 (1974), EAN (1976), Code 11 (1978), Code 128 (1981), Code 93 (1982). V současné době je definováno přibližně 200 různých standardů čárových kódů.
Čárový kód EAN. Jedná se o odchodní kód, který je užíván v obchodní síti pro označení zboží. Tento kód využívá každý stát zapojený do sdružení EAN International (ČR má číslo 859). Kódovány jsou číslice 0 až 9, kde každou číslici kódují dvě čáry a dvě mezery. Může obsahovat 8 nebo 13 čísel (EAN8 nebo EAN13). První číslice určují stát (2-3 číslice), dalších několik číslic výrobce nebo dodavatele (většinou 4-6 číslic), další určují zboží a poslední číslice je kontrolní správnosti kódu. Registraci tohoto kódu zajišťuje společnost GS1 Czech Republic. Bližší informace o registraci včetně registrační přihlášky najdete na www.ean.cz. Nejpopulárnější kódy známé především z prostředí obchodů se zbožím.
Čárový kód UCC/EAN 128, Code 128. Jedná se o průmyslové kódy, které se používají pro obchodní a logistické na kódování informací o daném výrobku (např. číslo artiklu, datum dodání, datum výroby, trvanlivost, hmotnost, velikost atd.). Každý z informací má svůj aplikační identifikátor, který udává o jaký typ údaje se jedná. Do tohoto kódu je možno zakódovat 102 znaků, kde každý znak je určován třemi čarami a třemi mezerami. Kóduje kompletní tabulku znaků ASCII 128.
Code 39. Code 39 se využívá v nejrůznějších aplikací s výjimkou prodeje v malém. Je přizpůsoben jako norma v automobilovém průmyslu, ve zdravotnické službě, v obraně a v mnoha dalších odvětvích průmyslu a obchodu. Je schopen kódovat číslice 0 až 9, písmena A až Z a dalších sedm speciálních znaků, přičemž každý znak je reprezentován pěti čárami a čtyřmi mezerami. Odhaduje se, že při užití Code 39 může dojít k chybě dekódování až po přečtení cca 30 miliónů znaků. První kód vytvořený pro kódovaní alfanumerických znaků, časté použití v průmyslu, zdravotnictví nebo obchodě.
Čárový kód Codabar. Tento kód je mezinárodně využíván při označování krevních bank v transfúzních stanicích, v knihovnictví, evidenci krevních vaků, expresních přepravních službách. Je schopen kódovat číslice 0 až 9 a šest znaků. Každý znak je reprezentován čtyřmi čárami a třemi mezerami.
Čárový kód PDF 417. Nová generace čárového kódu - dvoudimenzionální kód s velmi vysokou informační kapacitou a schopností detekce, obsáhne mnohem více informací (např grafiku) a oprav chyb (při porušení kódu). Označení PDF 417 (Portable Data File) vychází ze struktury kódu: každé kódové slovo se sestává ze 4 čar a 4 mezer o šířce minimálně jednoho a maximálně šesti modulů. Celkem je však modulů ve slově vždy přesně 17. Velikost kódovaného souboru může být až 1,1 kB. Na rozdíl od tradičních čárových kódů, které obvykle slouží jako klíč k vyhledání údajů v nějaké databázi externího systému, si PDF 417 nese všechny údaje s sebou a stává se tak nezávislý na vnějším systému. Příkladem použití mohou být nejrůznější identifikační karty, řidičské průkazy (v některých státech USA). PDF 417 se s výhodou využije i pro zakódování diagnózy pacientů atd. Výhodou čárového kódu PDF 417 je samoobnovení v případě 50% poškození. Čárový kód lze kombinovat s kódy systému EAN.
Čárový kód INTERLEAVED 2 of 5. Přijat jako standard v přepravě kontejnerů.
